Večery na Nových Butovicích
Nové Butovice jsou městská část nacházející se na stejnojmenné zastávce žlutého metra, která na první pohled při výstupu z podzemky, opanuje převážně velkými administrativními objekty. Nicméně v posledních letech zde probíhá i čilá výstavba nových bytových domů. A je zde možné navštívit i UFO, jak se přezdívá přilehlému obchodnímu centru – Galerii Butovice. Zmíněné architektonické prvky mohou naznačovat, že se jedná jen o další nudnou čtvrť plnou betonu a skla, opak je však pravdou.
Při přestěhování se sem z přírodě blízkých Černošic jsem zpočátku měla obavu, abych se případných ranních či večerních procházek „ven z města“, někam k lesu nebo k vodě, nemusela úplně vzdát. Nové Butovice mě však velmi mile překvapily. Jelikož nyní bydlím nedaleko místa, kde pracuji, poněkud jsem zlenivěla a po ránu volím variantu si přispat, proto jsem se ještě nezorientovala v okolí natolik, abych věděla kam jít na východ slunce. Rozhodně ale vím, kam si jít užívat večerní zlatou hodinku. Níže proto přikládám své tipy;)
1. Od metra na Hemrovy skály
Délka trasy: 3,3 km
Typ výletu: Nenáročná procházka
Odkaz na mapu: https://mapy.cz/s/jagovutulu
Z výstupu metra směrem „Seydlerova; Beroun“ jsem se podél parkoviště vydala do Ovčího hájku, abych nešla přímo podél rušné silnice, která se ale stejně na křižovatce musí přejít. Za přechodem před Galerií Butovice jsem se dala doprava, ale ne podél silnice, nýbrž směrem za Galerii, ke kruhovému objezdu, který určuje odjezdové a příjezdové cesty k obchodnímu centru z jeho druhé strany. Za ním je prudká cestička z kopce dolů, kterou jsem následovala, dle varovné cedulky, se zvýšenou opatrností. Přede mnou se otevřel pohled na údolí s retenční nádrží Asuán, alej na jeho hrázi a louky a pole v jeho okolí. Odtud se lze vydat napravo i nalevo. Tentokrát jsem mířila na Hemrovy skály, na levé straně od nádrže, proto jsem ji nechala za zády.
Kolem chatové osady jsem prošla po asfaltové silnici, kterou jsem však po chvilce přešla na louku za silnicí, kde byla vyšlapaná cestička vedoucí k prudkému kopci. Prudký kopec je hráz suché retenční nádrže N4 Jinonice, kterou jsem přešla k pěšince vedoucí nahoru do lesa. Tam jsem se na první křižovatce vydala cestičkou po hřebeni až k cíli, na Hemrovy skály. Moje načasování bylo výborné. Užila jsem si zde zhruba půl hodinku odpočinku při pozorování západu slunce nad kancelářskými budovami a za celou dobu nepřišla ani noha. Na místě ale prosím opatrně! Nejen proto, abyste nespadli, ale také v okolí roste mnoho druhů rostlin, které by tam měli růst i nadále. Šlapejte proto prosím jen po již vyšlapaných stezkách a pozor na mateřídoušku.
Pro sestup dolů je nutné vrátit se cestičkou po hřebeni až k informativní ceduli pojednávající o navštíveném místě. Abych však nešla zpět po stejné cestě, vydala jsem se dolů na druhou stranu kopce. Ten jsem si následně obešla zpět k Asuánu a odtud jsem navázala na již absolvovanou trasu, jenž mě dovedla ke stanici metra.
2. Od metra kolem Prokopského potoka pod Albrechtovým vrchem
Délka trasy: 3,1 km
Typ výletu: Nenáročná procházka
Odkaz na mapu: https://mapy.cz/s/gazojujamo
Cesta kolem Prokopského potoka má stejný začátek jako ta vedoucí k Hemrovým skalám. Základ je dostat se od stanice metra k retenční nádrži Asuán. Mezi nádrží a polem vede cyklostezka, která ústí na stejném místě jako naučná stezka podél potoka. Pokud bych se však po ní vydala, přišla bych o to hlavní, co mě okouzlilo.
Prokopský potok vtéká do Asuánu a v témže bodě začíná to nejpěknější, za čím se sem lze, dle mého názoru, vydat. Potok protéká údolím, na jehož jedné straně je Albrechtův vrch a druhá strana je od cyklostezky krytá porostem stromů a keřů. Ocitla jsem se tedy v místě od okolního města dokonale odděleném. V přírodní rezervaci Prokopské údolí se travnatý porost seká jen párkrát do roka, aby se dalo vyniknout místní květeně, na louce je hýčkán stromový sad a v tom všem si potůček brázdí svoji šumící cestu. Stačilo, abych se jen zaposlouchala a vychutnávala si zvuky přírody. Jiné sem nedolehly.
V případě mé návštěvy podtrhla celkový dojem z této trasy roční i denní doba. Šla jsem 4. června a konkrétně pod Albrechtovým vrchem jsme se nacházela kolem deváté hodiny večer. Kolem rybníka jsem procházela akorát ve chvíli, kdy slunce zapadalo, takže na nebi zůstaly z modrých barev jen jejich vybledlé odstíny, ke kterým se přidaly odstíny růžové a šedé. Tento čas mi také zaručil, že jsem se na místě vyskytla úplně sama. Což nemusí být vždy bezpečné, také jsem to tak trochu cítila, ale bylo tam moc hezky.
3. Od metra až na Makču Pikču
Délka trasy: 3,7 km
Typ výletu: Nenáročná procházka
Odkaz na mapu: https://mapy.cz/s/keharudupo
Určitě každý může zvolit zastávku metra podle svého uvážení a nejlepší dostupnosti. Okruh lze jít jak z metra Luka nebo Lužiny celou dobu přes Centrální park, nebo jako jsem šla já, z metra Nové Butovice. A v tomto případě jsem oproti předešlým dvěma procházkách zvolila více „městský“ okruh.
Z metra Nové Butovice jsem vylezla opět stejným výlezem jako při předešlých variantách, avšak tentoktát jsem se vydala na druhou stranu, po schodech nahoru a mezi administrativními objekty Metronomu až k průlezu mezi paneláky v ulici Nušlova. Tuto procházku mám ráda hlavně na jaře, když mě za průchodem čeká alej rozkvetlých jírovců. Dále jsem pokračovala mezi školami, hřišti a paneláky, rovnou dlážděnou cestou až k přechodu pod Kauflandem. Na kopec se nedá vylézt přímo od hlavní silnice, která se musí přejít, proto jsem pokračovala ještě kus dál, než jsem mohla po levé straně zatočit na cestu mezi keříky, posléze zatravněnou, vyšlapanou pěšinku vedoucí nahoru na Maču Pikču. Z „vrcholu“ kopce je pěkný výhled na okolní síliště, dolů do parku, na nedaleké Prokopské údolí, ale především se z něj dá pozorovat pěkný západ slunce za kostelem sv. Jakuba staršího na Stodůlkách.
Zpět k metru Nové Butovice jsem zvolila trasu přes Sluneční náměstí, na které jsem se dostala tak, že jsem z kopce seběhla na druhou stranu, než po odkud jsem přišla, do Centrálního parku, kolem rybníka. Toto místo, ačkoliv pro někoho s klasickou městskou zástavbou, mě něčím fascinuje. Pod metrem Hůrka začíná obyčejné zatravněné prostranství, které možná v budoucnu také nahradí nějaká zástavba. Aktuálně je ale volné a kromě plácku na venčení psů se po něm často prohání i skupinky sportujících dětí. Z něj je také pěkný výhled na náměstí samotné. Nad ním se vypíná skupina objektů, které zdánlivě neladí, ale v mých očích se skvěle doplňují. Pod radnicí je navíc opečováván svah se skalničkami a alej mladých stromků, ze které je pěkný výhled k nedaleké zvoničce, jež navádí k cestě kolem nově postavených obytných domů. Tuto cestu k náměstíčku pod Metronemem uvazírá socha Trifota, jenž tvoří dominantu zmíněné pěší zóny a u kterého jsem tak završila tuto trasu.
Všechny tři výše zmíněné varianty procházek jsou krásné samy o sobě a mají své kouzlo, které je jen podtrženo jejich kratší vzdáleností. Dají se tedy v pohodovém tempu zvládnout později odpoledne, po práci a člověk si pak nemusí jen zoufat, že strávil celý den zavřený v nějakém objektu či jinou činností. Může stále vyrazit ven.
Lze je však také spojit a projít dohromady, nebo udělat další variaci zmíněných procházek, nebo odbočit do nedalekého Prokopského údolí. Záleží jen na chuti a možnostech každého z vás. Možná narazíte na místo, které já ještě neměla prostor objevit, něco, co vás zaujme a já třeba chodím denně kolem a ještě jsem si toho nevšimla. Což by u mě nebylo nic neobvyklého:) Dejte mi vědět!
