Město Pula a nedaleký Kamenjak
Po vydatném spánku jsme se vydali prozkoumávat město Pula, kde jsme byli ubytovaní. Již při snídani na balkoně nás ale zaskočilo strašné vedro a tak jsme se, proti všem přesvědčením, rozhodli k centru města popojet autem. Na prvním vytipovaném parkovišti ale zrovna probíhali bleší trhy, tak jsme narychlo museli vycouvávat a místo pro parkování volit jinde. Naštěstí jsme se nebáli auto nechat hned o dvě ulice vedle, pravděpodobně na parkovišti přidruženém k přilehlému objektu, což byla dobrá volba.
Do centra to sice bylo ještě kousek, jenž jsme museli ujít, ale po necelých pěti minutách cesty jsme se vyloupli na kopečku vedle hvězdárny. Hvězdárna se nachází v parku a je odtamtud pěkný výhled na jeřáby v přístavišti. V tamním parku se nachází také pěkná fontána. Jelikož kolem nikdo nebyl, rozhodli jsme se do ní nahnat psy, aby se trochu zchladili. Těm se tahle fontána ale nelíbila. Hladina vody byla docela hluboko pod okrajem a tak to z naší strany byla marná snaha.
Z kopce jsme k centru klesali uličkami Puly, po úzkých chodnících a také jedněch starých kamenných schodech, se strouhou pro odtok vody na každé straně, až jsme došli k oblouku Sergiů. Oblouk Sergiů také nazývaný Zlatý oblouk se nachází na začátku obchodního bulváru, jenž směřuje k foru, a kde se kromě obchodů s oblečením, s jídlem, se suvenýry, dají navštívit i malé restaurace mající své zahrádky situované do přilehlých bočních uliček. My jsme však pokračovali rovně alejí stromů až do další ulice vedoucí k amfiteátru. Cestou nám však kluci sami od sebe skočili do fontány! Přímo před zraky okolo sedících lidiček, kteří si na lavičkách vychutnávali pracně nalezený stín. Dokonce i menší Ben, který se vody bojí. Ten zas kvůli svým krátkým packám nemohl vylézt, a tak jsem ho musela tahat za obojek. Větší Nekro musel být taky vytažen, ten měl ale opačný problém – chtěl ve vodě zůstat.
U amfiteátru jsme nejdříve udělali pár fotek, aby bylo co dávat do imaginárních alb, prošli stezkou s levandulemi nahoru ke kostelíku a pak jsme ho obešli zase zpět k hlavnímu vchodu. Neměli jsme potřebu chodit dovnitř, nejsem si jistá, zdali by nás vůbec se psy pustili. Do oválného prostoru této památky je vidět zvenku – pár dalších sloupů a nové podium pro aktuální hudební akce nás nelákalo. Místo toho jsme si koupili zmrzlinu a užili jsme si ji s výhledem na „amfík“ ze schodů protějšího domu.
Poté jsme vešli z druhého konce na hlavní třídu Starého města, pěší ulici Sergijevaca. Na ní jsme však dlouho nepobyli a odbočili do jedné z do kopce vedoucích uliček, nahoru na Kaštel. V pevnosti je dnes muzeum, o něco víc nás však zaujal výhled od této památky. Rozhodně stojí za to se sem vydrápat, jelikož je odsud nádherně vidět celá Pula, tedy aspoň vše podstatné – amfiteátr s přilehlým kostelíkem, přístavní jeřáby na břehu moře, pulské nové i starší městské čtvrtě a další domky, kostely a zeleň. Bohužel však pevnost nejde obejít kolem dokola.
Dolů z pevnosti jsme si to zamířili kolem kostela, který byl ve výhledu z pevnosti a zkusili jsme nakouknout dovnitř. Cedule hlásala, že se musí platit vstupné a že je možné někde využít i placenou toaletu. Nebylo ale komu peníze předat. Já však nechtěla narušovat klid a mír tohoto místa, kde pouze jeden pán v hábitu opečovával záhonky v atriu a vrátila jsem se zpět k příteli a psům, kteří si užívali svou vlastní chvilku klidu na zatravněné předzahrádce. Odtud jsme se vraceli zpět k autu a zamířili si do apartmánu připravit něco k obědu.
Později odpoledne jsme se vydali navštívit poloostrov Kamenjak, který se jako nejjižnější cíp Istrie vypíná do moře jižně od městečka Premantura. Hned na jeho konci jsme minuli parkoviště s tím, že dle map cesta přeci vede až dolů po poloostrově. Jenže zhruba o sto metrů dál nás zastavila závora, na které se za vjezd musí platit. Takže jsme se zase otočili a nechali auto na kraji louky, na „bezplatném parkovišti“, kde, jak jsme si později všimli, zůstávají obytňáky až do pozdních večerních hodin, nejspíš i přes noc, dle toho, jak byli na louce vybalení.
Z poloostrova jsme si prošli hlavně jeho západní stranu, odkud byl pěkný výhled na maják nedaleko od pobřeží. Zároveň nám zde mapy nabídli turisticky zajímavější trasu podél pobřeží, na jejímž začátku je instalováno několik dinosaurů a informací o jejich době. Oproti jiným plochám v této krajině je poloostrov zalesněný. Všude je stín, který poskytují vzrostlé borovice a jiná přímořská flora. Ta však byla, především podél hlavních cest, pokrytá vrstvou soli a bílého vápencového prachu, jenž tvoří místní povrch.
Místní pláže jsou krásné, oblázkové, avšak se psy jsme se těmto zalidněným místům opět vyhnuli. Aspoň co se koupání týká. Prošli jsme podél skalnatého pobřeží, na místech, kde se zdálo, že bude ježků ve vodě méně, jsme se koupali a většinu času jen posedávali tam, kde se nám zrovna líbil výhled. Zde už jsme si před devátou nenechali ujít západ slunce. Když tato nádherná nebeská podívaná skončila, opatrně jsme se vraceli po stezce kolem pobřeží zpět k autu, abychom dojeli zpět k apartmánu a načerpali nové síly na další aktivně strávený den.
