Den v Průhonickém parku

 

Když jsem poprvé slyšela název Průhonický park, představila jsem si zámek s rozkvetlými zahradami plných růží a cestičku kolem zelené louky, po které se proháněla Dáda jako princezna Koloběžka. To jsem však nečekala, že až proklouznu branou zámeckých zdí, mohu se najednou ocitnout nejen v pohádkových zahradách, ale i v lese plném listnatých a jehličnatých stromů, skalních útvarů, nebo na stezce podél vody, která by směle mohla konkurovat „Svatojánským proudům“.

 

Užitečné info pro začátek:

 

Délka trasy: 8,2 km

Cestovala jsem: 29.05.2022

Typ výletu: Nenáročný terén, avšak pocitově delší trasa

Odkaz na mapu: https://mapy.cz/s/bupabosalo

 

Délku trasy a terén lze zvolit i jinak. Nám v tento den sedla zvolená cesta, avšak u vstupu návštěvník dostane mapku celého parku a je jen na něm, kam se vydá.

 

S přítelem jsme se rozhodli si nekazit poslední květnovou neděli plánováním výletu, konkrétní trasy, parkování a rozhodli jsme se pro pohodovou procházku Průhonickým parkem. Ze zahrady od rodičů jsem měla vypozorováno, že je akorát poslední čas na to, abychom viděli park v květu a s vůní rododendronů, azalek a dalších rostlin. 

Jelikož jsem již toto místo navštívila, věděla jsem že jakmile projdeme kolem zámku a k němu bližšímu rybníku, do zadní části obory, bude to procházka takřka bez lidí. Předpověď počasí se symboly deště nás v tom utvrdila. 

Nasedli jsme do auta, nastavili navigaci a nechali se dovézt na místo. Dle map jsem věděla, že nás nevede ke hlavnímu vchodu, ale taky jsem se mohla splést, jelikož od mé poslední návštěvy uplynulo již pár let. Rozhodla jsem se řešit případný problém operativně až na místě. Mé tušení bylo správné, navigace nás nevedla k hlavnímu vstupu, nýbrž ke vstupu druhému, jenž je zhruba uprostřed parku, a jehož poloha se nám následně velice hodila, když se rozpršelo a my měli za sebou právě akorát ten návštěvnicky frekventovanější okruh. V autě jsme shlédli meteoradar a dalších propršených 20 minut jsme strávili posloucháním podcastu a dovzděláváním se z historie. Mezitím jsme stačili trochu uschnout a načerpat síly na druhou část parku. V té jsme potkali dohromady 6 lidí a 1 psa.

A právě druhá část Průhonického parku, s rybníkem Bořín, fotogenickou lávkou nad vodopádem a schodištěm obklopeným květy si mě získala ještě víc, než romantické kulisy se zámkem. Měli jsme s sebou oba naše psy a v této části se i oni více vyblbli, jelikož nemuseli chodit u nohy se zkráceným vodítkem a došlo i k jejich oblíbenému dovádění ve vodě.

Všichni čtyři jsme se pak vraceli loudavým krokem k autu, byli jsme unavení. Byla to však taková ta příjemná únava, jež se dostaví po naplno prožitém dni. A tak to má být.

 

Postřehy na závěr

Není chyba věřit navigaci (Waze), ve které je zadané pouze heslo Průhonický park, a která vás vede kolem hlavního vchodu do parku, skrz celé město po hlavní silnici, v jejímž okolí není jediné místo k zaparkování, stále dál za město, do ještě pár minut vzdáleného cíle. Zavedla nás na druhé parkoviště, jenž se nachází ve středu parku a nabízí možnost vyhnout se davům.

Tentokrát jsme kvůli dešti nenavštívili botanickou zahradu. Z předešlé návštěvy si však pamatuji, že rozkvetlé záhony tulipánů mě myšlenkami vrátily zpět do Nizozemska. Pro vychutnání podobného zážitku proto doporučuji plánovat návštěvu s ohledem na otevření zahrady (od dubna do září).

Určitě není chyba navštívit Průhonický park v jakémkoliv ročním období, avšak já si návštěvu nejvíce užiji, když mohu obdivovat rozkvetlé rododendrony a azalky a vychutnávat si jejich vůni. A že dendrologická zahrada nabízí nemálo druhů! Proto bych já osobně doporučila návštěvu na jaře.

Psi musí být v celém areálu parku na vodítku a i za ně se platí vstupné. Nicméně na to množství psů, které jsme měli možnost za celý den potkat, košík mělo jen minimum z nich.

V areálu jsou schůdné cesty, s pevným povrchem, proto je toto místo oblíbené i mezi návštěvníky s kočárky.