Malebné jezero Bled

 

Od začátku dovolené jsme si říkali, že čtvrtek, jakožto den, kdy ráno musíme předat klíče od apartmánu, bude patřit kromě cesty zpět do Prahy i návštěvě nějakého místa na zpáteční cestě. Původně jsem si myslela, že se to místo bude nacházet v Rakousku, ale z logistického hlediska bylo logičtější zastavit se někde ve Slovinsku. Tomu navíc přítel naprosto podlehl už jen díky cestě po dálnici, kdy se mohl kochat pohledy na kolem ležící krajinu s dominantními pohořími. A když už by si měl člověk vybrat jen jedno místo, kde si bude moct vychutnat to nejlepší z celé této země najednou, měl by zvolit Bled.

 

Délka trasy: 8,9 km

Typ výletu: Náročnější procházka

Odkaz na mapu: Malebné jezero Bled

 

Bled. Ikonické město na hranici Triglavského národního parku jsem navštívila poprvé loni v září, kdy jsem s kamarádkou týden cestovala po Slovinsku a mimo jiné jsme zdolaly i nejvyšší horu Triglav. Je to lázeňské město sestávající především z hotelových objektů na jedné straně modrého jezera, kolem kterého se majestátně tyčí vrcholky hor…A teď, po druhé návštěvě, vím, že ani ta rozhodně nebyla poslední.

V jako jediném jezeře ve Slovinsku se v tom Blejském tyčí na ostrůvku nad vodní hladinou kostelík. Bílý kostelík, k němuž se stoupá po širokém schodišti, je přístupný na loďkách, které vozí větší skupiny turistů i na malých pramicích. Nás pro příště ale zlákala varianta návštěvy na paddleboardu. Ten lze, stejně jako loďky, zapůjčit v jedné z půjčoven kolem jezera.

O něco výš nad hladinou jezera, než je kostel, se vypíná blejský hrad. Dle dostupných zdrojů se jedná o nejstarší slovinský hrad. Cesta k němu vede do strmého kopce a tak jsme se jeho návštěvou protentokrát nechtěli okrádat o drahocenný čas. Radši jsme zvolili svižnější procházku kolem jezera s vychutnáváním si všech, před námi se otevírajících, panoramat.

Usoudila jsem, že zážitek z návštěvy městečka Bled by nebyl kompletní bez výstupu na vyhlídku na vrchu Osojnica. Až pozdě (v kopci) mi došlo (bylo sděleno), že se psy stejně nelze být na tak malém prostranství s dalšími lidmi. Nevadí! Místo Malé jsme zamířili k vyhlídce na Velké Osojnici. Ten kopec nebyl v rámci pauzy v řízení vůbec dobrý nápad. (Ale to samozřejmě nemohu přiznat.) Po vyškrábání se nahoru jsme byli nejdříve potěšeni, že na vyhlídce jsou jen dva lidi a že tedy snad brzo odejdou a výhledy si budeme moct vychutnávat sami. Chyba lávky! Ti lidi byli tři. To třetí začala maminka po zhruba dvanácti minutách, které jsme trávili svačením kousek nad nimi, kojit. A tím veškeré naděje na kochání pohasli. Z vyhlídky na Bled mám dohromady dvě fotky, které jsem pořídila před tím, než jsme se vydali zklamaní zpět k jezeru.

Neřekla bych, že jsem puritánka, snažím se chápat mnohé, co se jen v  dnešní chaotické době chápat dá, ale takovéto situace asi nepochopím nikdy. Maminka nejdřív udělala desítky fotek mimča s tatínkem, různě se na něj pitvořila a žvatlala. Až poté začalo kojení. Možná se pletu, ale myslím si, že z výhledu měl radost možná jen klidný tatínek, dítko si ani ten, ani fotky nevychutná. A tu desítku fotek si nejspíš nevychutná ani maminka… Jako žena beru kojení jako věc naprosto přirozenou, avšak také velmi delikátní. Ať už matka, tak i dítě se při něm nacházejí v choulostivé situaci. Proto ani nám, ani dalším turistům, nepřišlo vhodné tento okamžik narušovat. Zároveň mi však přišlo hloupé, že si vybrali místo, a strávili na něm opravdu velké množství času, které chce navštívit i mnoho dalších lidí a nesešli jinam.

S menšími obavami, že jsme přetáhli časový limit dvou hodin, na které jsme měli zaplacené parkování, jsme dokončovali okruh kolem jezera. Veškeré obavami však byli zbytečné, pán nás nechal projet naprosto bez povšimnutí. To jsme měli vědět o hodinu dříve, kdy jsme se snažila zkrátit focení a obdivování vodní scenerie od každého vyšlapaného místa, kde byl přístup k vodě. Z toho plyne ponaučení pro příště: Vychutnávejte výhledy, výhledy jsou láska a nikdy nebudou stejné, zatímco nějaké peníze budou vždy. To je však na mindsetu každého člověka.

Po neúspěšném nákupu suvenýrů v podobě místních potravin v nedalekém supermarketu jsme se z města Bled vydali na cestu k domovu. A to bylo jedno z dalších ne úplně nejlepších rozhodnutí naší dovolené. Do Prahy jsme přijeli naprosto unavení kolem druhé hodiny ráno. Vyčerpání z této noci se na mě podepsalo ještě na půl následujícího týdne. Navigace nás vedla rakouskými vesničkami, jenž sice vypadaly na úpatí hor nádherně v barvě zapadajícího slunce, avšak také nám to znemožnilo si koupit jídlo. A to jsme opět neměli. Od hranic se Slovinskem jsme na první otevřenou benzinku narazili až na konci nového úseku dálnice od Českých Budějovic na Prahu.

 

 

Z této dovolené jsme si s přítelem odvezli několik důležitých poznatků. Víme, že naše další dovolená nebude u moře, ale v horách. To nám vyhovuje víc. Dále víme, že řízení v noci není nejlepší nápad, ačkoliv si myslím, že k tomuto zjištění dojdeme ještě mnohokrát. A že jídlo je základ! Základ nejen spokojeného vztahu, ale v první řadě spokojeného bříška a klidné mysli. A že bez plánování to sice jde, ale nemusí to dopadnout úplně ideálně. Tohle platí pro nás. Platí, že „tisíce lidí, tisíce příběhů.“ Jeďte si vytvářet ty svoje!

 

Tipy:

Podobnou procházku kolem jezera na Bledu jsem absolvovala již při výletu s kamarádkou jednou v září. Bylo stejně hezky, počasí tak akorát, ale všude bylo podstatně méně lidí.

Vyhlídka na Velké Osojnici mi přišla mnohem méně navštěvovaná.

Kvůli psům jsme se museli vyhnout úseku se schody směrem na Malou Osojnici a vy můžete také. Směrem na Velikou Osojnici kolem Ojstrici vede cesta, sice prudká a po dešti se jedná spíše o koryto potoka, ale jít nahoru po schodech není jedinou možností.